Tučně psané je to, co říká Anička, kurzívou jsou "překlady", vysvětlivky a komentáře.

níže naleznete: září - prosinec 2003

U jídla klade Anička nejzávažnější dotazy: Majdo, umíš vařit? - "Neumím." -  Já na to, že její maminka je skvělá kuchařka. Ale táta asi nevaří, co? - "Haha." - Hm, to Vítek umí uvařit chleba s máslem a medem a čaj!

Aniččinou vášní je stříhání, z nejrůznějších katalogů vystříhala papírky s cenami: Táto, já jsem ti vystřihla penízky, abys je už nemusel vydělávat.

Anička večeří, v televizi jsou reklamy. "... používejte kartu YES..." Ale já jím!

V tramvaji: "Moravské náměstí, příští zastávka Česká...Česká." Mami, a příští zastávka se jmenuje Anglická.

Anička někde uviděla otisk prstu, odběhla, chvíli cosi dělala v pokoji. Pak přiběhla zpátky, otiskla palec na stránku, ta zůstala čistá, Anička se ani nepodívala a prohlásila: Ono to tam je, ale není to vidět! Evidentně měla pro nás připravenou scénku.

Filosofická otázka: A kdo si bude hrát s mýma hračkama, až já budu velká?

Tak nevím, kde to vzala. Jestli přímo ve své hlavě, tak potěš... Táta není člověk,  táta je chlap.

níže naleznete: srpen 2003

Anička odchází spát a volá na návštěvu: Dobrou noc, lidi!
Úvaha nad písmenky: Táta má taky M. Ale má to v Mádr.
Dej mi aji maso toto a rizototo! 
Zpíváme: Tluče bubeníček, tluče na buben a svolává hochy... nikdo neštěkej! Sláva, hoši, neštěkejte!
Stojíš mi na noze. Nevadí ti to? Nevadí, já su slon. A stojí dál.
Při pohledu na lešení na našem domě: To je taková prolízačka pro veliký pány. 
Na jaký písmenko začíná třeba pták? ... Na P. A na co končí? ... Na ptačí budku. 
Kdybych se bouchla do kolena, tak se mi tam udělá zelenej modrák - zeleňák.
Mami, pusť mně písničky nebo pohádku. Cokoliv chceš!
Newton by jásal nad Aniččiným gravitačním zákonem: Já vždycky když vyskočím nahoru, tak mě to zase pošle dolů na zem.
Vítek: Já jezdím do práce vydělávat penízky. Ale tam nejsou v práci žádný dírky! ... Odkud ty penízky vyděláváš?
Gordon spapal ty brambory ze země. A co dělají brambory na zemi? No leží! ... Gordon je má moooc rád.
Anička sfoukla řasu z prstu. Aničko a co sis přála? Rohlík.
Ze dvora volá na Vítka do sklepa: Táto, můžu se tě zeptat na tři věci? První: Myslíš, že bys zvládnul uklidit tu zeď? Druhá: Myslíš, že bys zvládnul uklidit tu pavučinu? Třetí: Myslíš, že bys to zvládnul uklidit?

níže naleznete: červenec 2003

Gordon udělal hromádku v poli a pak přeskočil obilí. Pes skáče přes oves!
To topení si zpívá: "topím, aby vám nebyla zima."
Já počebuju...! Aničko, neříkej "já potřebuju", ale "já chcu". Já ale chcu počebovat!
Povel Majdě: Směj se, prosím! Proč? Protože musíš!
Víš třeba, co je to borovice? Já jo. A ty? Já vím, co je to brokolice.

níže naleznete: červen 2003

Najednou vím, co asi říkám sama Julince: Julinečko, ale nebudeme plakat! No, kopy kopy! Ty si papáš ručičku, je ta ručička dobrá? Jo?
Anička miluje Julinku: Maminko, někdy mi zase mušíš dát Julinku do náruče a já se s ní pomazlím, protože ona je moje!
Vůně jsou různé aneb proti gustu žádný dišputát: Maminko, ty voníš. Jo, a čím? No česnekem přeci!
Veselé přesmyčky: špivaný (špinavý),  laktifon (diktafon), kebludna (kedlubna)
Na Kraví hoře: Šli jsme nahoru, tak je to hora. A když jdeme dolů, tak je to dola.
Anička najednou přiběhne z pokoje na balkón a důležitě se zeptá: Tak co Julinka? Spinká?
Občas má tendenci nás poučovat: Mami, až se ti bude chtít čůrat, tak běž čůrat.

níže naleznete: květen 2003

Občas nechápeme, jaká slova Anička používá a že je používá ve správném významu - např.: To je v podstatě suchý...
Vy máte legrační zadek! Kdo - vy? No ty a táta!
Maminko, hele, až někdy příjdou babička s dědečkem a přiletí balóny, tak jim je ukážeme.
Mami, co to papá Gordon? Jogurt.  Ale jemu to křupe, to znamená, že papá granule!
To je vepřový maso. Mami. To je vepř jako kapř.
Na melodii Komáři se ženili zpívá: Maminka je košová, hmm, hmm, košová...
Maminko, mohla bysem něco zavázat? Mohla. Mně to nejde! Jde, ale moc nejde.
Vítek se napil piva a šel dát Aničce pusu na dobrou noc. Když se nad ni naklonil, z postele se ozvalo: Tys pil pivo?

níže naleznete: duben 2003

Příklad krásně logického uvažování - Vítek se nemůže hýbat, bere si léky: Aničko, to beru léků, co? Tolik krabiček, abych byl zase v pořádku a mohl s tebou jít na procházku! Tak si je vem hned všechny a půjdeme!
Obdivujeme miminko, ptáme se na jméno a paní se ptá Aničky: A jak se jmenuješ ty, fešáku? Anička. A su fešanda.
S Vítkem koukají na živé koně. Vítek konstatuje, že doma má Anička taky koně - houpacího. A tihle koně jsou plyšoví!
Aničko, opatrně! Já opatrním! 

níže naleznete: březen 2003

Dotaz na návštěvu u nás doma (mladý bezdětný manželský pár): Vy máte děti? Nemáte? Vy je máte ještě v bříšku. -...-  A máte pejska? 
Krátká ukázka Aniččiných monologů (někdy trvají i půl hodiny):
Snaží se zapnout zip: Ne že mě zase spadneš, zapínače! Tys mě spadl! To je doblý, zapínače! Já tě teď zapínám. Nepadej mě a buď pěkně hodnej, jo? Zapínače. Teď se nám to podaží...
Vozí plyšové kuře na UH kačeně a snaží se jezdit na ní taky: Já tě dám takhle dozadu a sed nu si tady dopšedu. Počkej, nevím, jestli to zvládneme, no, asi zvládneme, s velikým zvížatem bych to nezvládla, s malinkým to zvládnu. Počkej, už to bude! Ale! Už to nezvládneme. Už tam dáme medvěda, abysme s medvědem mohli jet. Ještě tam dáme tebe a pojedeme. No! Vida!
Anička přistoupí k lehce vypelichanému papouškovi žako, ten jí řekne "ahoj". Anička: Ahoj papoušku, já mám doma barevnýho papouška!
Anička kaká, ptám se jí, jestli už to je: Není, ještě tam musím pšidat nějakou... A ještě musím tam pšidat čůrání. Já jsem toho bobka zalila!
V obchodě uvidí obrázek s několika měsíčky: Sviťte měsíčci, sviťte, ať mi šije nitě!
Aničko, podívej, sněženky! Už je jaro! Jaro už se vyklubalo!
Aniččiny logické "souvislosti": Nic tě nebolí? Tak to je všechno v nejlepším pořádku. K narozeninám - všechno nejlepší!
Další z logických úvah (asi reakce na "výuku" příjmení Mádr-Mádrová): Já šu rodinka, ty seš, mami, rodinka, táta je rodin a Gogon je taky rodin.

níže naleznete: únor 2003

Aničko, jestli nebudeš jíst rychle, tak si pak běž na balkón zobat s tím vrabcem do krmítka! Ale Anička nemá zobák!
Moc ráda Anička "básní" a vymýšlí si písničky - např.: Sedí ptáček, má křídla, křídla jako motýlek...A tatínek a vtáček sedí na zadku na stromě...
Anička ukazuje na mapě světa: Tady v dubnu bydlíme, tady bydlí babička s dědou a Anička tam jezdí.
Zničehonic se Anička přiřítí do kuchyně: My jsme Aničce zapomněli dát čokoládu!
Filozofování u jídla: Maminko, tys taky byla malinká a vyrostlas?
Já ti to, maminko, povězu znamená, že mi to Anička poví.
V TV dotikaly hodiny: Tomu cvakání v televizi se asi vybily baterky.
Láskyplně říkám Aničce Ty smraďochu, Anička konstatuje: Já se musím pořádně oblíct, abych nesmrděla.
Konečně dopila: Už jsem to vypila, no bezva!
V obchodě rozesmála prodavačku. To mám doma! Já už to přesně vidím! No bezva!
Chodí po bytě a "telefonuje": Babi a dědo! Ahoj! Neluším? Ne? No...no...jak še máte? Dobže? Já ši hezky hlaju. Pšijeďte! Šu moč hodná.
Rozesmála půl tramvaje, když jsem cvakla lístek, a z kapsy vytáhla kapesník: Maminko, nesmrkej do jízdenky! Smrkám do kapesníku! Houbelec!
Anička a Vítek jí boršč: Vždycky tatínku do pušy a pak vždycky položit. To je taková polívečka.
Při "trůnění" na záchodě slyší vrkat holuby: Holubi, nevrkejte, nebo bude zle!

níže naleznete: leden 2003

Anička je s Vítkem v Medlánkách a zničehonic překvapeně konstatuje (jako by to bylo poprvé): My jsme v pšílodě!
Z venku se ozve rána: To bouchlo až moc.
Občas dostane Anička bonbón, potom vždycky konstatuje: Já to výjimečně pokoušám.
U oběda chce míchat pití: Až to olíznu, tak to budu zamíchávat. S mluvením.
Co pořád neumí (nebo nechce ?) vyslovit správně - např.: špivaný (tj. špinavý), umydlavo (umyvadlo), vzúuonamá (vzhůru nohama),... 
Uspokojení nad vlastní prací: To je bezva, teda.
Anička kárá Gordona: Gagi, tys byl u tatínka v pošteli. To še ale nedělá!
Menší chaos - kdo je vlastně Anička a kdo "já"? Já to nemůžu spravit, Anička má špivaný luce.
Anička leží na mém bříšku s miminkem a hluboce se zamyslí: Miminko není oblečený.
Anička se snaží rozepínat a zapínat hromadu zipů: Posím tě, mámo, to nejde, pšedstav si to!
Anička usíná, zamykám jí pusu, lámu klíč a jím ho. Za chvíli Anička mluví. Jak to, že mluvíš, když máš zamčenou pusu? Já mám jinej klíč!
Častá věta při usínání: Já chcu, abys tadys bylas.
Myšlenka od oběda: Gogon nemá menší zadek... než maminka.
Anička odnáší houpacího koně: Já toho kůňa odnesu.
Při hraní: Mami, vytáhneme to z krabičky, jasný?
U jídla Anička míchá lžičkou pití a ptá se: Můžu to bez mluvení zamíchat? ... Teď to zamíchám s mluvením.
Anička má nakousnuté kolečko okurky. Mami já řeknu co to je a ty řekni okurka. Co to je? Okurka. Následuje Aniččin smích. Mami, směj se taky!
Anička nám často dokazuje, jak je čeština nelogická a snaží se ji upravovat po svém, takže používá věty typu "maminko, já ti pomohnu" apod.

níže naleznete: prosinec 2002

Anička chce projít ven z bytu přes rohožku, na které leží Gordon: Gogonku, posím, uhni nás!

níže naleznete: listopad 2002

Anička olizuje něco, co nemá: Já bych si ale zasloužila na zadek.
Anička jako telefonuje: Táto, já bych něco počebovala! Vežíš mi to? Vežíš.
Anička odmítá usnout, po hodině přemlouvání děláme, že spíme, ona přijde a zavolá: Pozdravuj miminko!
Bábinda s dědounem vezou Aničku autem, ta se najednou začne smát. Čemu se směješ? Aninka si vzpomněla na Gogonka. 
Odcházíme od doktorky: Naschle! Kdes to slyšela? Od maminky. - Od tatínka. - Od Gogonka. - Ne. - V ZOOO. Od velblouda.
Anička si hraje s PET lahvemi a brebentí nesmysly: Tak to zaplať... dyž nemáš peníže.
Anička obědvá a asi má málo: Až toto spapám, tak půjdu za babičkou a za dědečkem taky se napapat.

níže naleznete: říjen 2002

Anička projevila touhu se klouzat: Aninka še domluví s tatínkem, jestli udělá klouzačku zaše s Aničkou.
Dědoun ukazuje Aničce písmenka, všechna správně určí, ale u "V" se zarazí a řekne: To je F... jako Fítek! Když uvidí "F", tak řekne: F jako fuj!
Zívu nahlas. Mami!!! Co je? Nev-č!
Aničko, tatínek půjde do nemocnice. Tatínek pojede šanitkou.
Vždycky, když někdo zazvoní, ptá se Anička: Kdo de, mami?

níže naleznete: září 2002

Nad nedojezeným obědem: Aninka doštane teď od bábinky myšindy medvídka čokoládovýho, potože už nece papat.
Musíš pít mlíčko, abys vyrostla a byla krásná. Maminka taky někdy bumbá mlíčko. Maminka je klášná.
Anička se chce s Gordonem přetahovat o uzel. Na Gogone, dej si to do pušy a budem še natahovat.
V televizi před Večerníčkem losují loterii: U bude Večeníček! Už luxují!
Čte z knížky: Tady píšou, že žvížátka še podivají, pšídou a dají mi pušinku.
Anička v nestřežený okamžik kramaří, kde nemá: Aničko, co děláš? Požádek! Tatínkovi.
Anička se vyčůrala do nočníku, bábinda a dědoun jásají. Děda jde na záchod: Bábinda bude mít ladost, když še děda vyčůlá.
Kdes slyšąela takové zvuky? Od tatínka! Ne. V ZOOO! Ne! Když tatínek blinká - u potoka čenenýho.
Pravdivé konstatování: Tatínek puštil rádio, potože odešel pyč.
Anička v posteli nadzvedne plyšového medvěda: Já še podivám, eši tam není mlaveneček.

níže naleznete: srpen 2002

(Pravdivá) rekapitulace před usnutím: Byl tam veliký na velnišáži klášný pejšek a taky tam byl klášný malinký pejšek.
Zazvoní telefon: Maminko, kdo to volá, pošimtě!
Vítek rozkládá na zem fotky na usušení, Anička koukne a konstatuje: Je to doblý.
Rozmluva s Gordonem se sýrem v ruce: Gogonku, běž na balkón, já du taky na balkón a dám ti koušíček šýra!
Pokrok v řeči: Já dám panenku Nanynku na klavír, ať si taky pohraje. My hrajeme oba. Panenko Nanynko, divej na to!
V koupelně se pokouším trochu namalovat a Anička to komentuje: Maminka še oplaví!

níže naleznete: červenec 2002

Anička našla gumové medvídky a sama, bez dovolení si je bere, má jich plnou pusu: Poším! Děkuji! Poším! Děkuji! Poším!...
Má přijet babička bez dědy: Děda nepšíde. Aspoň pšíde babička.
Pojedu do Čelic! Tam taky bude píšek! Anička se těší do Střelic.
Bobišku, nech Aničku! Nič nedošątaneš! To nění plo tebe! Anička jí sýr, Gordon ji honí a čeká na bratrské rozdělení.
Dědoun si obul tenisky a Anička komentuje: Má tenišáky děda!
Jakou barvu má travička? Modrou! Jakou seká děda travičku? Ženenou!  Tak si to zazpívej! Tavička modlá, to je moje...
Ve Střelicích Aničku probudil místní rozhlas a já jsem naštvaně utrousila a Anička neustále opakuje: Probudili idioti!

níže naleznete: červen 2002

Anička má prst narvaný v nose a na dotaz, kde to viděla, odpovídá: V ZOOO.
Táta s Gagim šli tam, ven! Anička se v Novohradkách probudila později než my a zjistila, že někdo už je venku...
Nepudeme ven, potože p-ší. Opravdu pršelo a ven jsme nešli.
Potože p-ší, počebujeme dešník! Postřeh!
Aninka nekoupe, potože šla teta koupat. V Novohradských horách se Anička do sprchy vůbec netěšila.
Hvězdička na mě vykukuje! Při usínání.
Teta žíká maminka pšíde, potože na záchod šla. Oznámila mi Anička po návratu ze záchodu v Novohradských horách.
Nepravdivé tvrzení: Maminka šedí, potože čůrá.
Anička našla písničku v knížce a vykřikuje blaženě: Tady je to! Výbo-ně!
Ve Střelicích: Děda nešlyší, potože šeká tavičku ženenou. Cestou domů: Protože děda seká travičku, tak co? Tak p-ší.
Ptám se Aničky: Co je venku, když nesvítí sluníčko? Houpačka.
Majda našla v lese holubinky: Má hobulinky Májenka!
Anička předvádí, jak dělají zvířátka a na dotaz, jak dělá máma a táta, odpovídá: Máma vrčí, táta vrtá.
Táta Vítek na dvo-ečku šeká travičku ženenou. Komentář Vítkovy pracovitosti.
Gordon kňučí u dveří a chce k bábince domů, Anička ho upozorňuje: Bobišku, není doma bábinka!
Suché konstatování skutečnosti: Na balkóně je balkón.
Málem jsem něco rozbila a Aniččin komentář byl: Jde to, maminko?
Místo toho, aby po obědě honem usnula, vykřikuje Anička z postýlky: Pocem! Mamiko!
Bobišku, děláš něčo? ptala se Anička ve chvíli, kdy si Gordon "hrál" s dekou.
Anička zničehonic doma oznámila, že Anička čeká na tetu Broňu. A s kým příjde? Samozřejmě, že s Mikešem!
U Vítka v ateliéru: Táta má foťák na žemi.
Anička dává panence "jako" napít a chce, aby otevřela pusu: Otevži paneko žuby!

níže naleznete: květen 2002

Vítek mi přinesl Aničku ráno do postele a odešel, Anička konstatovala: Táta není v poštýlce.
Anička objevila krabici a zjišťuje, co v ní je, protože je na ní obrázek rádia, které je už jinde: Je tam něco, tati?
Anička nedojedla oběd a volá: Bobišąku, de šeš? Pocem! Bašta! Ožižat talíš!
Snídáme rohlík, Anička rekognozkuje, co jíme a konstatuje: Bamboy (brambory) pečený. Nemám.
Dědoň je momentálně oblíbené slovo pro dědu, tedy dědouna.
Indián! To znamená, že právě hraje další oblíbená písnička od Laputy - Kristián s Marií (zpívá se v ní "vlasy má jako indián...")
Anička sedí na nočníku a pije mlíko s hlavou nahoru otočenou na plyšąového slona: Nemá pupik, šlon!
Nejlepší kamarádi z pískoviště na dělání hrabity jsou Odľik (Honzík), Mašišek (Matýsek) a Tereča (Terezka).
Gumové medvídky Anička skutečně zbožňuje a říká jim roztomile brumimi.
Anička volá na kocourka na dvůr z balkónu, aby mu oznámila, že se úspěšně vykakala: Mikeši šiša!
Aničko, čí seš mazlíček? Mámůj!
Anička komentuje fakt, že má holé břicho: Leže Aníkovi pupek.
Anička se venku bez plínky počůrala a byla zděšená: Kape! Voda! Mami!
Učíme se barvy: Jaká je to barva, Aničko? Čuníčko! (sluníčko) Žutá. Kabička! (travička) Ženená.
Tatínek usnul "nahlas": Táta, kápe. Máma, taky, ne.
Po koupání se Anička chytila vodovodního kohoutku a zkoušela: Kačena. Ne. Huša. Ne. Po dlouhém zamyšlení: Pták.
Anička dojedla a volá na Gordona, aby vylízal prázdný talíř: Gogone! Baąta! Ožižat talíč!
Anička tříská UH lžící do UH talíře, až z něho lítá rýže a křičí: Káče! Talíč! Talíř skutečně skákal.
Šalát! E tam! Radostný výkřik konstatující, že v jídle je i salát.
Gagi (ale i třeba včela - bžžž) v-tá očašem. Ocasem vrtí kdekdo...
Paneka je panenka, ale panáček z Lega je panenek.
Tady šem! Pepeka! Žádost, abych jí podala dřevěného Pepka právě tam, kam píchá prstem.
Pepou, bábou Ma-tou, dědou Ja-dou, Májou, pátek. Je pátek a Anička už už chce na návštěvu...
S mámou, tátou, Gagim, doma. Občas je i doma navýsost spokojená a jmenuje všechny členy domácnosti.
Popenice, bobony, děti! = Chci za dětmi a ze své popelnice jim dávat bonbónky.
Do telefonu od bábindy a dědouna: Mamika Marketka! Vitek neni.

níže naleznete: duben 2002

Děda Ja-da, Anika, počitači! Jo! Děda má fotku Aničky v počítači.
Bobou boc! Dobrou noc!
Páni v-tají. Na dvorku nám pracují páni a někdy i vrtají...
Čuníčko je sluníčko, ZOOO je ZOO, Gogon  je momentálně Gordon, Hajaja říká Hajánkovi (a Večerníčkovi).
O půl desáté večer u bábindy a dědouna se náhle zjevila ve dveřích a konstatovala: Co to je toto? Boľe dítě!
Babiča Ma-ta, děda Ja-da, babika myš, tatitěk Vítek, mamika Maketka. Takřka úplný seznam rodiny...
Táta, Gagim, čů-at. Táta šel s Gordonkem na procházku (vyčůrat se).
Mamiko ma, mamiko ma,... Když je jí zřejmě zle, chce svou maminku. :-)
Tatičku, pocem! Takhle roztomile volá tatínka...
Co jsme dnes koupili? Ogik, ®ábě. Tedy rohlík v Žábě.
Normálně když Anička spadne, oznámí bác. Jednou jsem se jí ale ptala, co to dělá a ona oznámila hají! a klidně se dál válela.
Tykytykytykytyky... Opakuje velmi rychle za sebou a vyjadřuje tím dobrou náladu. :-)
Kde je? Co? Mikeą...tam...není...teta mňau. Komentuje fakt, že kocour Mikeš není v okně a nekontroluje, že jsme přijeli domů.
Komentář máminy přítomnosti na "oné" místnosti: Máma prc.

níže naleznete: březen 2002

Hra s dědounem: "Anč, banč" počitač místo pomeranč.
Táta v-tá. Táta v posledních dnech zase hodně vrtá.
Toto je bota. Umí konstatovat i přítomnost jiných věcí...
To je dědovo auto. Konstatovala to i v našem autě, když jsem ji vezla za dědou.
Na otázku "Jak...?" (ses vyspala apod.) ji Vítek naučil říkat heči (tedy hezky).
Doma, mám, to. Tak označuje cokoliv, co má doma a uvidí to jinde.
Písnička: Komáři se ženili, bzum, bzum ženili, ...
Písnička: Mámo, táto, v komoře je myš! Pustíme tam kocoura, ..., už tam není nic.
Děti mám ráda. Větu dala dohromady 26.3. po cvičení s dětmi a poté, co jsem jí zpívala "Ráda, ráda můj zlatej Honzíčku"
Vítku, pocem! Veselé volání na tatínka.
Gagi papá koš. Znamená to, že Gordon žere kost.
Rozhovor: Bojí. Kdo? Děda. Koho? Báby.
Eče brum brum! Cu!  Dalši! Vyjádření silné touhy po gumových medvídcích. Následuje donucovací: Pošim! Dik!
Mám piči. Mám čepici (většinou ne jednu).
Nemám ší. Nemám sýr. Velmi smutné konstatování.
Né, tam prší. Venku neprší.
Táta kaká. První Aniččina věta.

m