texty na této stránce píše Markéta

Tohoto panáčka poskládala z dřevěných kostek Anička. Že by nám svítala naděje na konec hlavonožců...? ;-)

Doma se celé naší čtyřčlenné rodině dostalo náležitého přivítání. Čekali nás Gordon, obě babičky i dědeček. Pusinku dostala Julinka snad od všech (a já taky). Vítek mě krásně překvapil čtyřiceti překrásnými tulipány. :)))

Anička se těší na sourozence...

Na Boží hod velikonoční vyrazil Vítek s Gordonem natrhat vrbové proutí a sám si upletl žílu, aby nás mohl v pondělí (Aničku ještě v pyžamu) vymrskat. Odpoledne jsme ještě všichni stihli procházku v Medlánkách a pak už jsme se "těšili" na narození Julinky...

Nejraději pořád Anička maluje kytičky a hlavně spousty sluníček, které na ně svítí. Většinou jsou to sluníčka usměvavá. :-)

Pomalu, ale jistě, se Anička učí (sama) malovat domy, nikdy nezapomene, že se v oknech "musí" svítit. Většinou se taky snaží domalovat nějaké stromy nebo květiny. Taky už pochopila, že domy můžou stát v řadě vedle sebe (a nebo se jí hodně líbí paneláky...).

I zvířátka Aničku baví, ale tvrdí, že jí nejdou pořádně. Vlevo je kočička, druhé prasátko, modrá je koza s jednou nohou (že by kubismus?). Vpravo je autíčko.

31.3.2003

I v březnu se Anička zajímala o architekturu...

Slavili jsme v rodinném minikruhu narozeniny, měli jsme dort ve tvaru foťáku.

Vítek vystavuje v Rakousku - ve Spannbergu. Na vernisáži si díla jeho, ale i jiných fotografů, prohlíželi nejen psi, ale dokonce i spousta místních důchodců. ;-) My jsme zatím konzumovali místní speciality - štrůdly, buchty, kafíčka, vínečko, chlebíčky...

28.2.2003

Namnožili se nám doma (zásluhou Aničky, samozřejmě) hlavonožci a také nejrůznější havěť (vpravo je například "myšička").

23.2.2003

Ve chvílích, kdy Anička hodně mluví (viz stránka Anna-slova), Gordon raději rozkošně usíná.

Na oslavě narozenin dvou oslavenců výše se vyskytovala spousta zajímavých jevů: krásné dorty ve tvaru autíčka a lokomotivy, spousta lidí, hlavně dětí, také tanec hula-hula a spousta dobrého pití a jídla (což testovali odborníci).

16.2.2003

Anička s Gordonkem jsou mazlíci. Gordon dokonce v poslední době chodí spávat za Aničkou do postele a ona (když to náhodou zjistí) vůbec neprotestuje. Když si Anička roztahá hračky a krámy po celém pokoji, takže si Gordon  nemá kam lehnout, ukládá se na nejpříjemnější z vytažených předmětů a dělá, že Aničku hlídá.

Anička si vyzkoušela, jaké to je stát na lyžích! Vítek sebral lyže, Aničku a odvahu a vyrazili spolu do Němčiček. Anička se vrátila nadšená, Vítek sedřený (jak za Aničkou běhal a zachraňoval ji), ale chtějí to někdy zopakovat. Oba.

Procházka po zamrzlé přehradě s Vítkem se Aničce líbila moc. Stihla i zkontrolovat, jestli tam ještě pořád stojí sochy, zhoupnout se na krokodýlovi a hlavně se klouzat po zadku z kopečka. Vítek se klouzal po nohách, tak má teď lehce nateklý kotník... Ale ani Anička se nevrátila "bez úrazu", i když si ho přivodila až doma na schodech - spadla a má na čele bouli jako Brno. ;-)

9.2.2003

Bohužel jsem zapomněla vzít foťáček na návštěvu, takže vám nemůžeme ukázat Honzíkův nádherný superdům se superskluzavkou (má totiž moc šikovné rodiče!). Anička byla nadšená - přestože cestou tam jsme spolu málem zapadly sněhem. ;-)

Stejně tak jsem, bohužel, nezvěčnila Aničku tulící se k malému Matouškovi a přetahující se o hračky s Mikuláškem. I s nimi bylo Aničce veselo. :-)

Anička se hodně zlepšila v usínání (zvládá to sama a někdy i před desátou!), takže si zasloužila hračku, po které moc toužila. Byla pak celá rozjívená a šťastná, při otvírání Domu pánů z Kunštátu ochotně se všemi komunikovala, rozhazovala kolem sebe hromadu shrabaného sněhu, se všemi se vybavovala, několikrát si vyzkoušela místní WC a hodně dlouho vydržela obdivovat světla v dlažbě nádvoří.

Takhle většinou tráví odpoledne Anička s Vítkem, zatímco já se "dřu" v keramice. Vždycky, když se vrátím, má Anička skvělou náladu a vypadá to, jakoby si vůbec nevšimla, že jsem byla někde pryč. ;-) Na druhé fotce zprava je vidět, co v Aničce probouzí focení - ačkoliv nikdy neviděla žádnou živou či neživou fotomodelku, ví, jak se postavit před foťák...

S Aničkou je občas opravdu sranda. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy použila plínku nebo nestihla doběhnout na záchod. Ovšem to, co "provedla", když jsme byly doma i s bábindou, nás šokovalo. Najednou se beze slova ztratila, chvíli jsme o ní nevěděly a když jsem přišla do pokoje, zdálo se mi, že se Anička oblíká. Spíš z legrace jsem se jí zeptala, jestli se byla vyčurat na nočník a ona mi suše odpověděla: "Ne, vykakat!". Měla pravdu. Je to šikulka. :-)))

2.2.2003

Jeden den u nás byla Majda. Bylo to moc fajn, holky si krásně hrály (hlavně s plastelínou), zpívaly a břinkaly na nástroje, běhaly po venku, byly obě vzorné a spokojené, šťastný byl i Gordon (jako vždycky, když se u nás zjeví jeho "zakletá princezna" Majda). 

Vítek vzal Aničku na procházku na Špilberk. Tentokrát tam nebyl Krteček, ale zato krásné dětské hřiště a kdesi na nádvoří hradu objevila Anička záhadné zvíře zakleté do stromu (obrázek vpravo). Prý se všech lidí s pejskem, které potkali, ptala: "Dobrý den. Jak se jmenuje?". Přišla domů spokojená a oba s Vítkem byli ucaprtaní. ;-)

I únor "zahájili" Anička, Vítek a Gordon v Medlánkách. Pro Aničku to byla takřka vysokohorská túra, Gordon si našel kamaráda (labradora, samozřejmě) a honil se s ním o klacek. Pohodička.

31.1.2003

Všichni společně jsme se šli projít na Aniččino oblíbené místo "do pšílody" - do Medlánek. Anička šlapala do ledových kaluží a byla šťastná, jak krásně ten led křupe.

Plastelína je už zašlapaná v koberci minimálně metr daleko od Aniččina stolečku. Ale když ji tak baví patlat nejrůznější "obrázky" (vlevo byste při troše snahy našli sněhuláka s krajícem chleba, který nese mamince hříbek a ještě spoustu dalších věcí), teď už se jí daří úspěšně propojovat jednotlivé barvy, takže z toho, co je na pravém obrázku (údajně hrad z plastelíny) je dnes už jen jakási flekatá plastelínová koule...

Jak vidno, malování není žádná sranda, je potřeba se pořádně soustředit. Ale Aničku to baví. Tady namalovala "Prasátko, sluníčko a myslivce", vpravo jsou celkem rozpoznatelné kytičky.

26.1.2003

Dočkali jsme se toho, že Anička začala malovat hlavonožce. Toto je jeden z úplně prvních a prý je to Křemílek, který něco nese (údajně prý malinké prasátko).

Hádanka: Kde je Anička? Nápověda: Podle jejích vlastních slov se klouže...

Anička je mazlík. Každou chvíli se chodí mazlit i s miminkem v bříšku. ;-)

Jak je vidět, Aničku (ale i Gordona) v poslední době hodně baví "patlat" plastelínu všude okolo sebe. Zatím si, pravda, neublížila, ani nezpůsobila žádnou pohromu. ;-)

Byli jsme všichni společně na procházce u přehrady. Anička zkoumala sochy, několikrát si vynutila zhoupnutí na houpačce a taky na krokodýlovi (vpravo), Vítek se nám schoval (nejdýl ho hledal Gordon - schválně, našli jste ho vy?).

Tento týden se Aniččino chování trochu zlepšilo, hodně pomohla motivace v podobě školky. Byly jsme se v jedné podívat a Anička si vybrala, že do té chce chodit - měli tam totiž trampolínu a taky obrázky štěňátka, mohla si tam i trošičku pohrát s kočárkem.

Poslední dobou se docela množí Aniččiny veselé průpovídky. Ty nejpovedenější si můžete přečíst na stránce Anna-slova.

19.1.2003

Anička má už dlouho zálibu v čepicích. Klidně si jich doma narazí na hlavu zároveň několik - tady má čepici, čelenku, šálu a ještě jedna čepice jí spadla, takže si z ní udělala kabelku, rukavice si stihla sundat...

Tento týden byla Anička naprosto nesnesitelná, zlobila o sto šest. Flákala se s jídlem, loudala se na ulici, dělala si, co se jí zrovna zlíbilo, přestože jsme se ji snažili různými metodami přesvědčovat, aby se aspoň trochu chovala podle našich představ. Nejhorší ale bylo usínání - většinou jsme s ní museli být až do půl jedenácté s Vítkem oba dva, jinak by asi vůbec neusnula a my bychom se z ní zbláznili. Snad se teď trochu zlepší. Co se ovšem Aničce daří čím dál tím líp a za co si zaslouží pochvalu, je to, že už je skoro bez plínek, ven a na noc je nosí v podstatě jen pro jistotu. Máme radost!

Dnes byla Anička poprvé v divadle - v ZUŠ na Veveří, kde funguje Divadelní studio V. Křemílek a Vochomůrka ji naprosto nadchli, vydržela být hodinu vzorná, dokonce šla s ostatními několika dětmi ochotně na pódium zatancovat si (a taky si uprostřed představení sama vzpomněla, že se jí chce čurat!). Po návratu domů měla úplně úžasnou náladu a sekala dobrotu. Kéž by jí to pár dní vydrželo! ;-)

Doplnění Aniččiných dat: Už má všechny mléčné zuby a měří něco před devadesát centimetrů - pěkně nám teď povyrostla.

 12.1.2003

Vítek vzal Aničku na vernisáž Leonida Ochrymčuka. "LOBové" Aničku nadchli, dobrou náladu měla evidentně už cestou, doma to už nabralo nevídaných rozměrů...

Sobotní dopoledne trávili Vítek, Anička a Gordon společně opět v Medlánkách. Aničku prý uchvátil volný prostor na poli, takže když se vrátila domů, bylo na ní vidět, že běhala oranicí (a taky že potkali labradoří štěně, které ji do té oranice shodilo).

Návštěva u nás byla "kořeněná" tím, že nám pár hodin nešel proud, takže jsme svítili svíčkami a topili pouze krbovými kamny. Honzíkovi ani Aničce to ovšem nevzalo dobrou náladu.

Kromě toho všeho oslavil Gordon 9. ledna už páté narozeniny. Kdyby mu poštou nepopřál jeho vlastní bratr Gaston, asi bychom jeho "kulatiny" úplně zasklili. Takhle jsme se zastyděli a koupili mu pořádnou hromadu točeňáku a hezky se s ním pomazlili.

Obrovským hitem se u nás doma stala kazeta s písničkami z Hodin zpěvu Svěráka a Uhlíře - hraje minimálně čtyřikrát denně, nejčastěji Anička vyžaduje píseň Krávy, krávy a Auta ("Jede jede Ford, a v něm sedí lord, vedle něho lordka, stará jak ta fordka...").

5.1.2003

Takhle jsme vítali příchod nového roku...

Novoroční návštěva, posezení nad čočkovkou a nad koleny (vepřovými), Ježíšek ještě Aničce přinesl křídy, ale netušil (a dokonce ani tři přítomní architekti), že křídy nejsou určeny ani tak k malování jako ke stavbě Vítězných oblouků - to ovšem zvládala jen a pouze Anička (všem ostatním padal).

Vítek vzal naše děti na lednovou-ledovou procházku do Medlánek - všichni tři si užili  nebezpečného klouzání až až.

Hned další den "venčil" Vítek Aničku u školky na Žižkové a hledali poslední zbytky sněhu a "modrého ledu".

Jak jste si možná všimli, neaktualizovali jsme tuto stránku už pěkně dlouho. Proč? No protože byl konec roku, Vánoce, hektická doba.

 Takže následující "fotoreportáž" pouze stručně popisuje, co jsme asi tak dělali posledních pár týdnů roku 2002.

jeden ze tří věnců, které jsme vyrobily s Aničkou

předvánoční náměstí Svobody - plyšová zvířátka jsme si museli nosit s sebou v batohu a ukazovat je těm "opravdovským" živým, veliký hit byl kolotoč (Anička trvala na náklaďáku), ale Aničku moc bavilo i poslouchat děti zpívající na pódiu koledy

vánoční besídka v Židenicích                  oblíbený zimní sport - bobování

Štědrý večer nastal - naše vánoční tabule, stromeček a Aniččin největší dárek (vyráběl Ježíšek-Vítek) - domeček

výstava Zdeněk Miler dětem na Špilberku - v Krtečkově domečku, malování Krtka a poté koulovačka v parku na Špilberku

příchod Nového roku jsme slavili doma bez Aničky (byla u bábindy a dědouna) společně s Hankou Šuralovou a Petrem Kellnerem