texty na této stránce píše Markéta

Dvoudenní výstavy v Dolních Kounicích se účastnil i Vítek, tak jsme se jeli podívat na vernisáž v hojném počtu. Holky byly šťastné a běhaly po trávě mezi vystavovanými artefakty i s Majdou.

Holky Buráňovy slavily narozeniny, tak jsme u nich odpoledne pobyli, bylo příjemně.

Vítek měl vyfotit Pernštejn. Lešení mu trochu znesnadňovalo práci, tak jel ještě hledat jiný pohled z kopců. Prožili jsme krátké ale nádherné dvě hodinky venku na loukách, koukali se na kravičky, sbírali brambory z cesty a kukuřici z pole a bylo nám krásně.

I v Medlánkách se nám moc líbilo. Tentokrát sice bez Vítka, ale i tak měla Anička důvod k poskakování...

Tradiční návštěva u Požárů, tentokrát bez holek, pouze s Gordonem, který se měl moooc dobře (Michal mu vyrobil i buřtíkovou dráhu!) a my taky.

Julie bývá jedním z mála obdivovatelů čtyřiceti nových laviček na náměstí Svornosti. Mám velikou radost, že naše uvědomělé Žabovřeské zastupitelstvo takhle správně investuje...

Tenhle obrázek namalovala a napsala (podle vzoru, ale vlastnoručně) na rozloučenou Anička pro Tess - už se stěhovala do Skotska.

Ve Střelicích (tentokrát jen s dědounem) byly holky tradičně šťastné. Anička se vzorně starala o Julii, dokonce ji houpala tak nadšeně a tak moc, že se Julie vyklopila a zůstala viset za nohy hlavou dolů. Ale nic se nestalo, jen se obě lekly a zase běžely spásat dobroty ze zahrady.

Na návštěvu do Brna a do Střelic přijeli na pár dní Dana, Víťa a Šimon. Bez Vítka a bez Gordona jsme jeli na otočku do Lhotic. Měli tam z nás takovou radost, že nám nabalili dva králíky, pytel brambor a další pytel zeleniny. Musíme tam jezdit častěji. ;-)

Jedno slunečné odpoledne jsme strávili v Křížovicích na výstavě hraček a loutkovém divadle v galerii Z ruky. Bylo to nádherné odpoledne.

Doma se Julie tulí ke všemu a ke všem. Nejradši ke Gordonovi. Za Aničkou lezla na schůdky tak vehementně, že dva dny po sobě z nich spadla na hlavu a měla pak ošklivou bouli. Fakt ošklivou.

Netušili jsme, jak úžasná zábava na dvoře může být malování křídami na sud. Kromě našich holek se vyřádili i Tomášek a Terezka.

Počátkem školního roku u nás byla několikrát Majda. Má to teď ze školy blízko, tak se stavila a my jsme byli rádi. Melounem holky nepohrdly, naopak.

Obrázek vlevo malovaly holky společně. Vpravo namalovala Anička Julinku v rukavičkách (což si vysvětluji tak, že je Julie buďto za dámu, nebo že je toto léto opravdu tak studené, že by se občas i ty rukavice šikly).

Levý obrázek jsem dostala k svátku, uprostřed je motýl s kytičkou a to vpravo jsou auta v bludišti.

Asi největší událostí července bylo, že Julie začala konečně chodit. Nejdřív pár dní, pak na to honem zapomněla a pak se najednou 23. sama pustila, šla a od té doby jsme ji snad vůbec neviděli lozit po čtyřech. Strašně moc jí to baví a kupodivu ani moc nepadá. A když už spadne, tak se velice rychle otřepe a pochoduje zase statečně dál.

Stavila se u nás na návštěvu Jana Randle s Julií a Lucy, takže se sešly rovnou čtyři grácie. Anička a Julia se spolu bavily česko-anglicky a evidentně si velmi dobře rozuměly. Domluvily si dokonce i to, že si má Julia půjčit domů plyšovou hračku, ale příště ji má vrátit. Jak to dokázaly, to nevíme.

Jeden večer jsme s Vítkem strávili hledáním foto-lokalit na Pálavě. Bylo to nádherné. Taky jsme byli všichni na výletě s Požárovými a poté konečně zhodnotili kozí sýry z Novohradek. Uspěly.

Začaly prázdniny, ačkoliv počasí tomu po většinu času moc nenasvědčovalo. přesto si holky užily ve Střelicích i bazénku, tři dny jsme ho používali dokonce i u nás na dvoře. Taky jsme si užili Majdy (ve Střelicích i u nás doma), strejdy Fany i různých návštěv. No a když zrovna nebylo nic moc počasí nebo bylo zase naopak extrémní teplo, hrály si spolu holky doma a rajtovaly spolu na koni...

Malá obrazová reportáž z naší dovolené v Novohradských horách. Jediný komentář, který to všechno potřebuje je: Nejezděte tam, vůbec tam není hezky, jsou tam mračna lidí a vůbec to nestojí za to, abyste se tam taky cpali!

Tak takhle nějak jsme se měli na dovolené. Anička zaslouží velikou pochvalu za to, jak statečně šlapala - ušla za týden tři desetikilometrové výlety (z Pohoří na Šumavě ke Kápelnikovu rybníku, na Kamenec - tam museli někteří pánové strašně zvedat nohy, proto šli pomaleji než ženy a děti plus kočár a pes - a z Dobré vody okruh přes Bukvojský prales - tentokrát máme fotky, hurá! napotřetí).

"Oživili" jsme balkón a holky ho začaly hojně využívat. Jsou tam šťastné (a lidi z okolí asi taky, když vřískají jak sirény). S holkama si hrála i bábinka. A Vítek je zase fotil do katalogu čepic.

Ve školce byl - kvůli počasí odložený - dětský den se spoustou soutěží, her, atrakcí, opékáním špekáčků,... O pár dní později byla rozlučková besídka, kde děti předvedly, co se naučily. Bylo to rozkošné až dojemné. ;-)

S táboráky se roztrhl pytel. Buřty jsme opékali v Židenicích, ale taky na Chvojnici, kam jsme byli pozváni do milé společnosti.

Prvního června byla Julinka celá nevrlá a my jsme netušili proč. Překvapila nás zubem - po třech jedničkách a dvou dvojkách jí najednou vyrašila stolička. Přesto byla dál ochotná dělit se s Gordonem o piškoty.

A teď se musím trochu pochlubit. Začala jsem si malilinko zkoušet fotit kytičky a občas si dokonce vysloužím i pochvalu od Vítka! :o)))

Kvůli nepřízni počasí a zdraví se nám o měsíc opozdilo tradiční focení dětí vždy po roce. Stromy se už zelenaly, ale aspoň bylo na hradě Veveří veselo - skákací a klouzací hrad, vláček, víno apod., což ocenila hlavně Anička. Gordon už míň.

Žabovřeské školky měly olympiádu. Šly jsme fandit i s Julií.

V Medlánkách bylo tradičně příjemně.

Oslava narozenin v Žebětíně se asi nejvíc líbila Julii. Jednak si poprvé vyzkoušela, jak se krásně leze po trávníku, viděla spoustu lidí, horkovzdušných balónů a když se navíc objevil i záhadný kosmonaut, už toho bylo na ni i na Aničku dost. Jeli jsme domů. 

Zatímco Vítek v Praze pracoval, já jsem návštěvovala u kouzelného Šimonka, Dany a Víti. Bylo u nich moc příjemně.

Vzala jsem děti i do Střelic. Bylo tam hezky.

Anička dotáhla ze školky nějakou nemoc. Sama byla nemocná měsíc, Julie i já jsme dostaly antibiotika a mně se navíc přidala jakási záhadná alergie. Na ORL nic nezjistili a kompletní alergologické vyšetření mě teprve čeká. Hurá. Prášků jsem do sebe cpala poměrně dost a stejně moc nepomohly. Ale byly hezky barevný... ;-)

Začátkem května slavila Dagmara narozeniny.

Tak toto je, prosím, naše rodinka (viděna očima Aničky - vytvořila to naprosto sama). Zleva: táta, máma, Anička a Julinka.

22. dubna oslavila Julinka svoje první narozeniny. (Co už všechno umí, hledejte na její stránce.) Bohužel byla nemocná nejen ona, ale celá naše rodina. Julinka nakonec nafasovala antibiotika a nikoho z nás nemoc neopustila až do konce měsíce. 

Čas od času k nám zavítají milí lidé - nejen popít vína, ale také si s námi všemi (včetně Gordona) popovídat. Akce uměnímilovných vínopijců byla velice příjemná.

Gordon taky občas potřebuje potěšit. Když zrovna není po ruce Milan, tak ho aspoň Vítek vezme občas do Medlánek.

Holky se opravdu milují, a je to vzájemné a krásné.

Anička dostala v kostele na Velikonoce čestnou funkci - roznášela lidem plamínek.

Tak na téhle návštěvě se Aničce opravdu hodně líbilo. Jednak si s Klárkou moc dobře rozumí a jednak ještě nikdy jí nebylo umožněno malovat rukama a navíc přímo na stůl. No, příště si tam budeme muset vzít vlastní malířské oblečení...

Julinka je dítko šťastné, usměvavé a líbí se jí nejen ve Lhoticích, ale kupodivu i doma - hlavně když je poblíž Gordon. Ten od ní zakouší velmi různé zacházení (ale snaží se Julinka, aby mu opravdu dělala malá - říká u toho "lálá" a všemožně do něho plácá). Julinka mu pak zase oplácí jeho shovívavost - jakmile dostane piškoty, nakrmí jimi Gordona.

A takhle krásně už Anička umí malovat. Vlevo namalovala zelený domeček se zahrádkou a se sluníčkem pro dědu k svátku, uprostřed je její sen, jak Julinka lezla po prkně, moc ráda taky kreslí auta (vpravo).

Aniččina fantazie nezná mezí. Na téhle fotce by měl být z kostek postavený pokojíček, ve kterém je celá naše rodina, včetně Gordona a motýl (jsme papíroví).

Poslední březnový víkend jsme šli všichni na procházku na Kraví horu. Bohužel jsme většinu času honili (Vítek) Gordona prchajícího za hárající fenou. Ovšem když jsme se konečně dostali na hřiště, stálo to za to. Anička vylezla na prolízačku, ale zpátky už to "nešlo", křičela, plakala, tak jsem musela za ní a složitě řešit, jak ji vlastně dostanu dolů. No, na téhle houpačce se určitě cítila mnohem bezpečněji.

V březnu se to u nás hemží narozeninami, když je slavila bábinda, tak bylo takhle veselo.

Ne, nespletla jsem se. Takhle to opravdu vypadalo na našem dvoře v půlce března. Naštěstí jen několik dní, ale mrzlo až do konce měsíce, přestože už začátkem března to vypadalo na léto...

Naše holky jsou ty nejlepší kamarádky, jaké si dovedu představit. Anička zaslouží obrovskou pochvalu, jak o Julinku pečuje, jak si s ní krásně hraje, učí ji spoustu věcí a hlavně jak ji bezmezně miluje. Julinka jí to oplácí, jak to jenom umí a každý den se těší, až se Anička vrátí ze školky, aby spolu mohly lumpačit a vymýšlet na nás svoje kulišárny...

V únoru se obě naše holky začaly spolčovat proti nám. Mají současně záchvaty smíchu, a to především v době, kdy by obě měly jíst. Dost těžko se s tím bojuje, protože je to krásné - poslouchat ten jejich skřehotavý smích, ke kterému se navzájem provokují. Faktem ale zůstává, že nás tím občas obě dvě zlobí, hlavně s Aničkou je to teď někdy dost obtížné. Zdá se, že je jí úplně šumafuk, co jí říkáme, dělá si, co sama chce. Je schopna strávit celý den u jídla a hlavně u pití, někdy vůbec nevnímá, když má něco udělat, dělá přesný opak... Už mi to někdy leze hodně na nervy. Bohužel poslední únorový den (kdyby nebyl přestupný rok, tak by k tomu možná nedošlo ;o) ) se u ní projevil zánět středního ucha, takže jsem s ní za dědova doprovodu musela na pohotovost a potom ještě do nemocnice na ORL, kde jí levé ucho "píchli", nasadili na deset dní antibiotika a bylo. Jediné ponaučení, které si z toho Anička odnesla - ovšem přibližně na dva dny - bylo, že musí pít (obě doktorky se jí totiž ptaly, jestli hodně pije), měla totiž strach z nemocnice a evidentně nestála o to, aby se tam musela někdy vracet.

Dokonce ani Vítek nestíhá lozit po břiše tak rychle jako Julinka. ;-))

Ve školce měla Anička maškarní bál. Byla za berušku a moc jí to slušelo. Já jsem se tam vypravila s Julinkou děti vyfotit (Vítek mi podstrčil bůhvíjaké "zařízení" a pak zíral, jak mizerné fotky se taky dají udělat...). Julinka tam byla naprosto spokojená a zřejmě se chtěla taky zúčastnit promenády masek.

Do Gordonova pelíšku se postupně stěhuje Julie, Anička jí v tom rozhodně nebrání. Jen Gordon je trochu rozpačitý. Kam Anička Julinku přímo tahá, je domeček. Tam spolu tráví hodně času.

Anička (stejně jako asi všechny děti) miluje Kouzelnou školku v televizi. Tento obrázek (František na rozkvetlé louce) vyrobila víceméně sama a poslala ho do TV, jenže on se pak v televizi vůbec neobjevil a už vůbec ji nevylosovali, tak byla trošičku zklamaná. Ale zase ne tak moc. ;-)

V lednu vytvořila Anička osobní rekord v nepřetržité návštěvě školky - vydržela čtyři týdny bez nemoci, dokonce absolvovala "výlet" do divadla Radost. Samozřejmě, že jako jediná přišla totálně vymáchaná v bahně - spadla v tramvaji... ;-)

I v lednu u nás byly návštěvy - z Medlánek i z daleké Anglie... Občas byl trochu problém najít děti zavalené hračkami. ;-)

Také jsme absolvovali velice příjemné návštěvy u příjemných lidí (kteří nás pak ještě superpříjemně vytáhli na druhou premiéru Její pastorkyně v Janáčkově divadle). Anička si  Eliškou a Adámkem zatancovala, zahrála na školku, potrápila jejich bagr a odmítala odejít. Prostě se jí tam líbilo.

Markéta a bábinda se zúčastnily několika nácviků a posléze i koncertu v Červeném kostele. Rybovu Vánoční mši si přišli poctivě poslechnout všichni rodinní příslušníci. Zimu přetrpěli, Anička byla vzorná.

Vítek vzal Aničku do Vranova podívat se na betlém a konečně si trochu užít sněhu - v Brně po něm do té doby nebylo ani památky. Po takových výletech bývá Anička tak vyčerpaná, že klidně po obědě usne i ve svém domečku.

Nový rok jsme přivítali tradičně ve společnosti milých přátel, kteří nám přišli pomoci s pečenými koleny a čočkovou polévkou. ;-) Po večeři někteří hráli na kuriózní ne-hudební nástroje, ženské se chopily našich dětí a užívaly si "miminek". Ke spokojenosti všech.

Naše silvestrovská oslava - doma, v klidu, s přáteli, Anička vydržela až do dvou do rána ("hvězdičky" po půlnoci pozorovala z nočníku), Julie se o půl dvanácté probudila, aby si s námi mohla také "připít".

Na Hod Boží se u nás na chvíli stavili Dana s Danem a kluci a bábinka, na Štěpána byla Anička s Vítkem v Židenicích v kostele, já jsem doma "stonala" s Julinkou, která měla několik dní horečky. Ale jinak to byly krásné Vánoce!

Štědrý den trávila Anička z větší části u bábindy a dědouna, kteří ji pak přivezli až na večeři a zůstali u nás. Bábinka nás jenom na chvíli pozdravila, Julinka se na ní vrhla a byla šťastná. Dárečků bylo pod stromečkem plno, obě holky zářily. Julie dostala svou první panenku, která "mluví" a považovala ji za sobě rovnou (zřejmě).

Anička měla slíbeno, že půjdeme do města podívat se na vánoční trhy na náměstí Svobody a na Moravském náměstí. Přestože kašlala jak o život, vzala jsem ji tam (i s Julinkou a doprovázela nás bábinda), protože jinak by to Anička asi nepřežila. Těšila se na plyšová zvířátka (vyfotila jsem ji letos ovšem jenom se lvem), povozila se na kolotoči, ve vláčku, viděla několik betlémů, živé ovce a kamerunské kozy,... Já jsem z toho byla úplně zdrchaná (ty davy lidí mě děsily), nicméně Anička byla přešťastná. A vzhledem k tomu, že se školkou nestihla jít na starou radnici na divadelní představení (jak jinak než kvůli nemoci), slíbila jsem jí i to, že půjdeme na novou radnici na Brněnské vánoce dětem - tam jsme se podívaly (ve freskovém sále) na představení divadla Polárka (písničky z muzikálu Žabka carevna - skvělé!), poslechly jsme si pár koled, Anička pověsila vlastnoručně vyrobenou ozdobu na stromeček a dostala za to pár drobných dárečků. Největší dárek ovšem dostala od asistentky pana primátora za asistence pana primátora Duchoně (který předtím Aničku málem zašlápl) - korálkovou sadu jako pro princeznu :-), takže ani moc neprotestovala, když se mnou byla nucena prolízat všechny zpřístupněné prostory radnice. Občas jsem se dost divila, kde naši drazí zastupitelé zasedají.. Julinku hlídal doma dědoun, nemohly jsme ji totiž vzít s sebou - propukala u ní první větší nemoc - poměrně těžká rýma.

Vítek nás vzal do aťasu a udělal spoustu krásných foteček. (Teď už můžeme prozradit, že je při nesl Ježíšek celé rodině.)

Taky Tomášek Kadavý se fotil, dokonce s Aničkou, z fotky je vidět, jak k tomu každý z nich přistupoval. ;-)

Julie začala cestovat po celém bytě - bravurně válí sudy, ovšem na kolena ji nikdo nedostane ani násilím. Nicméně vždycky se dostane tam, kam si zamane a Anička ji často následuje. Pak spolu dovádí a hrají si s Julinčinými hračkami - radost je pozorovat!

Přestože byla Anička v prosinci víc nemocná než zdravá a do školky téměř nechodila, mikulášskou besídku zvládla. Tam jí byl Mikuláš asi jen pro smích. V Židenicích (levý obrázek) už se trošičku bála, protože tam už na ni Mikuláš leccos věděl a taky musela zazpívat (což zvládla bravurně). Nejhorší to bylo ovšem doma (vpravo), kde nám Mikuláš nechal dárky na balkóně a nezapomněl ani na brambory a na uhlí. Když ho uviděla, rozklepala se jí brada a zoufale začala plakat. U bábinky už si odmítala balíček sama rozbalit a potřebovala k tomu asistenci tatínka. Bylo nám jí líto (ale ponaučení si z toho moc velké asi nevzala, rošťanda jedna).

Vyráběly jsme s Aničkou věnečky. Tenhle vyrobila Anička v postatě sama, jenom jsem jí minimálně pomohla s připevněním listů a větvičky. Ten "základ" dokázala sama umotat z lýka a podobných přírodních materiálů. A to nebyla jediná vánoční "ozdoba", kterou sama zvládla! Je to naše malá šikulka... :-))

Každé ráno se musí holky pořádně pozdravit a pomazlit, jinak jsou obě mrzuté. Tulí se k sobě, Julinka plácá Aničku po hlavě, chechtají se a jsou spolu šťastné.

S Julinkou už začíná být veselo. Postýlka už jí nestačí, takže se občas válí na zemi. Většinou si jí Gordon všimne, ale občas taky projde hodně blízko... ;-)

Přestože takřka mrzlo, šli jsme na houby. Tedy šli jsme se hlavně projít, ale houby jsme hledali. Až na pár zmrzlých václavek jsme nenašli vůbec nic, při odchodu z lesa ovšem Vítek zabodoval a našel tohoto krasavce. Měl by chodit častěji v lese čůrat. :o)

A taky jsme párkrát byli v Medlánkách. I tam bylo nádherně - už i Anička pochopila krásu barevného podzimu.

Jistě chápete, že zvěřinové hody v Plzeňce se musí spláchnout pivem. Julinka to evidentně chápe taky a vůbec jí nevadí, že ji kojím, naopak, zřejmě jí vadí, že nedostala napít přímo z kryglu!

Tak tenhle dort pro Tomíka k narozeninám má stejnou autorku jako Aniččina beruška. Jenom ta beruška byla trochu "slušnější".

Tři Grácie u nás doma - Majda, Julie a Anička.

Kromě spousty dárků dostala Anička ke svým třetím narozeninám krásný dort ve tvaru berušky. Přáli jí úplně všichni, nejen obě babičky...

Mám já to doma ale miláčky. Vítka jsem se pokoušela vyfotit taky, ale nějak se mi to nepovedlo...

Na své vlastní vernisáži byl Vítek nucen vlézt do chomoutu. Volského.

Je to neuvěřitelné, ale Anička už nastoupila do školky. Má značku berušku a spoustu nových kamarádů... Zatím se jí tam líbí, přestože občas poplakává, že tam máme být s ní.

Ve Španělsku se Anička měla skvěle (doslova to tak říkala), asi se jí hodně líbilo i to, že tam byla nejen s babičkou a dědou, ale i s Majdou. A letecky, samozřejmě, čímž mě předstihla... ;-)

Poté, co jsme nechali Aničku odjet na letadlo do Španělska (společně s bábindou, dědounem a Majdou), šli jsme jenom s Julií slavit narozeniny dvou šikovných holek.

Vítek vyfotil obě naše holky v aťasu. Evidentně je to obě bavilo.

Anička se na návštěvu smála od ucha k uchu - napila se brusinkového džusu, který nešel vůbec umýt...

Poslední srpnový týden jsme si udělali "dovolenou". Absolvovali jsme výlety na Vysočinu (na Sykovec a Medlov), do Lysic na zámek na výstavu hraček (Anička trpěla, protože si se všemi hračkami ve vitrínách chtěla hrát), do Rudky zkontrolovat spící Blanické rytíře a na rozhlednu, na Dalešickou přehradu k Wilsonově skále a půlden jsme strávili v Lužánkách (chápu, že Anička odmítala z hřiště odejít - líbilo se nám tam všem moc).

Anička posílala bábince i Majdě dopisy na prázdniny. Ten vlevo byl pro bábinku a je na něm Anička (ta viditelná červená postava), vlevo od ní (dva malincí překrývající se hlavonožci) je máma s Julinkou, to modré je dům a fialové snad auto (?). Na pravém obrázku není dům, jak jsem původně přepokládala, ale maminka (červeno-žluté oči, hnědé tváře, modré knoflíky, dole mám otevřené dveře, vyslíkám si kraťasy, ruce - nejsou moc vidět - jsou žluté), vlevo ode mě stojí Anička v modrých šatech s modrou miskou na fialové hlavě, vpravo je modré jablíčko, které ještě musí dozrát a je v rámečku. Jóóó, dětská fantazie je dětská fantazie! ;-)

Dědoun slavil narozeniny. Oslava proběhla u Dagmary, Jirky a Majdy, grilovalo se, jedlo, pilo, došlo i na tanec.

S oslavami narozenin se roztrhl pytel, nicméně obě výše vyobrazené byly velmi příjemné. Na jedné dokonce zatančila břišní tanečnice a tanec nad ohněm předvedlo i roztomilé selátko. Na té druhé se zase grilovaly makrely a vůbec tam byla spousta dobrých jídel. Julinka oslavu prospala v kočárku, protože měla horečku z přehřátí (Anička ji měla asi o pět dní později).

Vítek mi vyrobil krásnou poličku na moji sbírku krabiček (převážně starých plechových). Anička neváhala a ihned zaplnila volné místo papírovou krabičkou Adidas...

Počátkem srpna udeřila nesnesitelná vedra, šířily se virózy a vůbec bylo podivně. Anička malovala krásné věci, třeba tuhle jabloň.

Vítek s Aničkou na dvoře natrénoval malování vodovkami a ve Střelicích se jí povedlo tohle auto. Naše - modré.

My holky s Gordonem jsme strávili týden ve Střelicích, zatímco Vítek se pracovně-barevně"vyžíval" v našem bytě. Byly jsme se podívat na nádraží na vláčky (Anička se trošičku bála jenom prvního), každý den jsme byly s Aničkou venčit Gordonka na pole, kde bylo nááádherně! Starala se tam o nás bábinda, takže to pro nás byly takové příjemné prázdniny.

Julie je usměvavá holka - i v horku je jí do smíchu.

Holky se měly dobře... Oběma se věnovala spousta lidí (včetně Gordona).

Na dvoře bylo rušno - maximálně se tam vyskytlo i jedenáct lidí plus Gordon, na našem balkóně to bylo o něco míň (jedenáct by se jich tam možná vlezlo, ale Radek by z toho možná dostal psotník...).

Po vernisáži v Předklášteří jsme si dali Boršč ve Veverské Bítýšce. Julinka musela poprvé vydržet v hospodě a pak ještě musela vydržet ten boršč...

Anička Julinku miluje a hlídá si ji (jakmile ji začne obdivovat někdo cizí, nezapomene ho Anička upozornit, že Julinka je naše!).

Byli jsme na příjemných návštěvách u příjemných lidí, s příjemným jídlem a pitím.

Socha pro vítr od Ivana Kafky se nám všem líbila.

Superdlouhý vlak z kostek postavila Anička sama - včetně lokomotivy z komínem. Jenom nám pořád tvrdí, že lokomotiva je někde uprostřed...

První prázdninový týden u nás trávila Majda. Nejšťastnější byl Gordon, Anička Majdu úspěšně "využívala" ke hrám. Vítek je vzal i do Medlánek.

Na milé návštěvě u milých lidí v milém prostředí se spoustou milých dětí se líbilo nejen našim holkám...

Ve Lhoticích je Anička vždycky nadšená. A co teprve, když je jí dovoleno běhat mezi králíky a krmit koně! Odtud jsme pokračovali ke známým na Chvojnici, kde bylo taky moc krásně, ani se nám nechtělo domů.

Fanynce už je pět! Neuvěřitelné! Tak jsme to u ní byli oslavit...

Obdivuji některé maminky v mateřském centru Klokánek - zorganizovaly (jako jednu z mnoha akcí) "pirátskou výpravu". Nejdřív jsme jeli parníkem a potom cestou ze Sokoláku zpátky k hrázi plnili různé úkoly. Na fotce uprostřed je vidět, jakou rybu jsem namalovala já a jak se povedla Aničce.

Využili jsme jisté příležitosti a byli se (i s bábindou a dědounem) podívat na krásné letadlo. Anička s ním málem odletěla. ;-) A pak prohlásila, že to velké si koupíme na cestu k moři a to malé jenom na výlety. Jó, asi ji budeme muset vysvětlit, že realita je jiná.

Naše malá "modelka" v Medlánkách - tam byla s Vítkem a Gordonem v červnu několikrát.

Občas k nám přišel někdo na návštěvu, asi největší radost měla Anička z Týny. Dlouho do noci spolu dělaly bubliny.

Na Kraví hoře je opravdu krásně, přestože jsme už podruhé museli oželet start balónů.

Na Brněnských slavnostech se vyskytoval i vodník - toho se Anička dost bála. Jinak ale byla nadšená z folklórních souborů, které vystupovaly na náměstí Svobody.

Gordonovi bylo úplně šumafuk, že mu za hlavou lítá v rámci Ignis Brunensis třicet horkovzdušných balónů a jedna vzducholoď. Nám ostatním se to líbilo, Gordon asi víc ocenil fakt, že je v Medlánkách.

Aničce se moc líbilo i u koníčků (tam si povídala a hrála s holčičkou), ale i na Kraví hoře, přestože jsme tam i s Julinkou zmokly a nedočkaly se startu balónů.

Chcete udělat Aničce radost? Kupte jí bublifuk. S tím teď vydrží hodiny a hodiny na balkóně dělat haldy bublin.

První společný výlet i s Julinkou jsme podnikli k říčce Rokytné. Bylo tam krásně.

Anička Gordonka miluje, i když někdy to spíš vypadá, že ho chce trápit - tahá ho za ocas a dělá z něho lva (nasazuje mu plavací kruh na krk, ale i na ocas a on si to klidně nechá líbit).

Gordon se měl taky dobře - byl s Vítkem kdesi "fotit", jenže se prý pořád honil za klackem a plaval, takže fotky s ním nic moc... Následující tři dny ležel jako lazar, ale měl šťastný výraz. :)

Byla u nás návštěva, díky které byl šťastný nejen Gordon, ale i celý dům - hrálo se do noci...

Poprvé jsme s Julinkou (bohužel bez Aničky) vyrazili s kočárkem do Medlánek.

Jednoho dne se u nás zjevila Tess a přinesla krásnou kytici lilií a gerber.

Julinka se moc ráda koupe, z vody se jí vůbec nechce.

To vlevo, co skoro není vidět, je tulipán, který Anička namalovala na svém "počítači". Potom nalákala Gordona do domečku a oba odmítali vylézt...

A takhle nás vidí Anička - zleva táta, máma, Julinka a Anička.

První série Julinčiných výrazů.

První máj jsme oslavili společnou procházkou s Vítkem a Julinkou na návštěvu. Julinka se pohoupala v krásné dřevěné kolíbce a "užívala" si přítomnost tří retrívrů, jedné kočky a spousty lidí.